Only really got into it recently. It's a really fun game, brought down by being one of the most shameless nickel&dime simulators I've ever played.
-Open the campaign mode: there are two campaigns, but you have to buy the second one,
-if you buy the second campaign and then go to skirmish, you find out the units from it are sold for skirmish separately,
-if you buy all the skirmish units too, and then go to the Theather Of War mode, you find out all 4 campaigns there are available, even letting you watch a cinematic... and then you find out all missions inside are locked because yes, you have to buy them.
Personally, if someone is dangling a carrot in front of me like that it makes me feel that the people who made the game think I am a donkey and I don't like that.

monetization so predatory that it's easier classified as malware. Fun game otherwise

Zatímco první díl série definoval žánr moderní RTS svou taktickou precizností, Company of Heroes 2 pro mě představuje skok do čiré, nefalšované brutality východní fronty. Relic Entertainment zde mistrně zachytili pocit „mlýnku na maso“; nejde tu jen o to flankovat kulometné hnízdo, ale o přežití v podmínkách, kde je hlavním nepřítelem často samotné prostředí. Implementaci systému TrueSight, který realisticky omezuje dohled jednotek podle překážek, a dynamického počasí „General Winter“, kdy vánice dokáže pohřbít celou ofenzívu, považuji za geniální prvky, jež povyšují hru nad rámec běžného „klikání“.

Fascinuje mě audio design hry – dunění dělostřelectva a praskání ledu pod pásy tanků T-34 vytváří zvukovou kulisu, která nemá v žánru obdoby a buduje atmosféru neustálého tlaku. Musím však přiznat, že ona chaotičnost a důraz na masivní střety občas zastiňují mikromanagement jednotlivých jednotek, který jsem tolik miloval na jedničce, a kontroverzní narativ kampaně může být pro znalce historie trnem v oku. Pokud však hledáte strategii, kde cítíte váhu každého ztraceného tanku a kde vítězství chutná po popelu a sněhu, je tento titul nepřekonatelný.